Dress code – zlo nebo nutnost?

Někdo Vám každé ráno bude “kecat” do toho, co si vezmete na sebe. Zkousnete to?

Dress code je v podstatě starý jako lidstvo samo. Už odjakživa byli lidé rozdělováni podle oblečení, rozeznali jste šlechtu od poddaného, funkcionáře od dělníka, kraj podle tradičního kroje atd. Zároveň je to velmi často skloňovaný výraz v korporacích a firmách, trnem v oku některým zaměstnancům a zdroj neštěstí pro uchazeče, kteří nevědí, jaký a zda – li vůbec nějaký dress code firma má.

Pokud pomineme tradiční a obecně známé firmy, které se svým předpisem oblékání vyznačují jako např. aerolinky, Česká Pošta, České Dráhy, Policie, Armáda apod., pak zbývají firmy, které samy rozhodují o tom, zda budou svým zaměstnancům tzv. “kecat” do oblékání či to nechají čistě na nich. Samozřejmě, jsou tu  banky a další finanční instituce, které sice nemají klasické uniformy, ale vyžadují striktní dodržování předpisů oblékání. Tady je to prostě nutnost a tak nějak asi všichni chápeme důvody. 

Názory na dress code se mezi zaměstnanci různí. Pro někoho je představa, že Vám každé ráno někdo pomyslně “kecá” do toho, co si oblečete, doslova nepředstavitelná. Někomu je to jedno a prostě to neřeší, někdo je na to zvyklý a nepřijde mu to k podivu.

Je však dress code takové zlo, jak si někteří myslí?

Vetšina lidí si vytváří své pracovní návyky během prvního “pořádného” zaměstnání. Stejně tak si zvykají na to, zda po nich někdo vyžaduje určitý styl oblékání či nikoliv.

Problém však nastává, když člověk změní práci a najednou musí změnit své “oblékací” zvyklosti.  Ten problém vlastně nastává už ve fázi uchazení se o práci, protože dost často uchazeči tápou. Prostě netuší, zda firma, kam jdou na pohovor, má nějaký přísný dress code,  nebo ne.

Zde platí zlaté pravidlo, že nikdy není na škodu být na pohovoru oblečen o třídu výš než ostatní…Tím nikdy nic nezkazíte!

Většina korporací (nejen) v dnešní době má stanovený určitý dress code, avšak ten může diametrálně lišit případ od případu. Dost záleží také na tom, zda lidé v tom či onom oddělení přichází běžně do styku s klienty či veřejností. V těchto případech je většinou vyžadován u mužů oblek a u žen kostýmek a celkově jsou pravidla přísnější. Některé firmy jdou až do takových detailů jako jsou předepsané barvy. Pak jsou případy, kdy firma jen reguluje “extrémní” případy, jako jsou žabky, květované košile či ultra mini sukně a ve zbytku nechává oděv v rukou svých zaměstnanců.

Já sama jsem několikrát musela obměnit šatník a zažila “režim” s dress codem i bez něj. Pro ženu to někdy nemusí být úplně traumatizující, protože si může vlastně “povinně” zanakupovat 🙂 Osobně mi však víc sedí poslední výše zmíněný případ, kdy firma jen reguluje extrémy a zbytek nechává volně na lidu. Prostě občas se člověk necítí na určitý typ oblečení a když ví, že přes den nemá žádné důležité schůzky či pohovory, není důvod to hrotit. Je to o zdravém selském rozumu. 

Také, pokud byste nařídili většině klasických “ajťáků” přísný dress code, nejspíš už by nikdy do práce nepřišli…prostě přecejen je to trochu specifická sociální skupina a mají rádi svá pohodlná vtipná trika s nápisy….jen je občas prostě potřeba trochu regulovat, aby nám po kanceláři nechodili bosi, nebo v létě v žabkách…:-)

Právě přicházející léto s sebou přináší pro některé zaměstnance pekelné období. Některé firmy totiž společně s přísným předpisem oblékání ale zapomněly na letní horké dny. Jejich lidé a především muži se pak v rámci dodržování takového dress code vaří ve vlastní šťávě v předpisových oblecích. Nehledě na to, jak pak trpí návštěvníci “z venku”, kteří jsou nuceni sedět na jednání v klimatizací zamražených zasedačkách….

Dress code tak nepřímo přispívá k neshodám ohledně vhodné teploty a nastavení klimatizace...ale o tom až zase příště….

A co Vy, máte ve své firmě dress code a vyhovuje Vám???