Hledání práce před 20 lety a tedˇ

Ti, kteří v posledních několika letech či měsících hledali práci si možná postesknou, že je to náročná disciplína. Firmy se vám dost často ani neozvou, nebo když už se ozvou tak pak nedají vědět, jak jste dopadli. Běháte po pohovorech, odpovídáte na zdánlivě sofistikované dotazy, potíte se u osobnostních a psychologických testů nebo absolvujete několik kol výběrového řízení včetně „záhadných“ metod jako jsou Assessment centra apod. Nedávno jsme s manželem probírali,  jak probíhalo takové shánění práce před 20 – 25 lety…V čem je to teď lepší nebo horší? A měnili byste?

Před 25 lety nikoho ani nenapadlo, že by hledal práci na internetu. Vlastně málokdo měl tušení, že nějaká taková možnost bude existovat a pokud to někoho napadlo, pak většina běžné populace neměla k internetu vůbec přístup. A jak to tedy probíhalo?

Nadějné a vybrané studenty na středních školách a učilištích si často velké podniky vychovávaly k tomu, že jim po maturitě/vyučení hned nabídli místo a měli tak zaručené místo. Pokud jste dostali zajímavou pracovní nabídku v jiném městě nebo okrese, společně i s možností bydlení, neváhali jste a přestěhovali se za prací. Další možností byla klasická novinová inzerce, ale asi nejběžnější v té době bylo osobní „poptání se“ nebo doporučení známých. Prostě jste obešli pár podniků v blízkém okolí, na vrátnici se zeptali, zda někoho nehledají a pokud jste měli štěstí, měl vrátný přehled a dostali jste se celkem rychle na místo, které bylo alespoň ve vašem oboru. Takový vrátný v té době hrál celkem významnou roli v preselekci uchazečů pro firmu a vlastně plnil i roli takového junior personalisty. Pokud jste se mu na první pohled nezdáli, do dalších „kol“ jste neprošli….

Oproti tomu v dnešní době je možností tolik, že se nabízí otázka, zda je to ještě výhoda. Mnoho lidí je pak zmatených z široké nabídky a vlastně neví, co chtějí a kam se vrtnout. Hlavní roli dnes hraje internet. Snad každý hledá práci na internetu. Nikam nemusíme chodit, ani obcházet firmy osobně a ptát se na volná místa. Všechno máme dostupné na pár kliků, často i práci v jiné zemi, aniž bychom se museli stěhovat. Pracovních portálů je nespočet, pozic ještě víc a různých, často nicneříkajících názvů pracovních pozic je ještě víc….

Na inzeráty odpovídáme online pomocí jednoduchých formulářů nebo prostřednictvím e-mailu. Papírové životopisy v 90% případů neexistují, předpokládá se, že každý má přístup k počítači a textovému editoru. První preselekci často dělá nějaký sofistikovaný software, odpovědi dostáváme často robotické, aniž by někdo vůbec musel na druhé straně hnout prstem. Samozřejmě i dnes hraje velkou roli doporučení a reference známých. V dnešní době máme výhodu velkého výběru a relativního pohodlí. Na druhou stranu se často stává, že se uchazeči „utrhnou ze řetězu“ a bezhlavě  a bez rozmyslu rozesílají životopisy. Ztrácejí pak přehled, dost často ani neví, kam CV poslali a o jaký podnik/pozici se jedná a firmy jsou zase zahlceny stovkami odpovědí a nemají kapacitu odpovídat každému osobně, ačkoliv je to přinejmenším slušnost.

Pohovory probíhají v několika kolech, někdy i „na dálku“ přes Skype nebo jiný komunikátor…často vás zkoumají a testují, procházíte již zmíněnými „acéčky“, řešíte případové studie, modelové projekty apod. Personalisté a manažeři prochází školeními, za každou vaší odpovědí hledají skrytý význam nebo nějakou patologii a často vlastně ani neposlouchají co jim obyčejně člověk říká…Není ale divu, celá tahle doba a systém je k tomu tak trochu vede….


A co vy? Pokud jste hledali práci před více než 20 lety, co jste zažili zajímavého/pro dnešní dobu kuriozního? Kterou dobu byste brali víc? 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů