Jak jsem se dostala ke koučování….

Kouč….koučování…taky to kolem sebe poslední dobou slyšíte všude? Ve firmách i na internetu se to hemží odborníky, kouči na všechno možné a dost možná to často s pravou podstatou koučování nemá nic společného. Jen to slovo. To slovo je totiž jak zaklínadlo dnešní doby. Všelék, když něco nejde, jak by mělo. Co mám teda s koučováním společného já a jak to vidím?

Před pár dny jsem úspěšně dokončila akreditovaný koučovací výcvik a přinesla si domů certifikát. Kus papíru, ze kterého mám radost. Ale také smíšené pocity.

Ke koučování jsem se nedostala až teď….v podstatě mě provázelo od dětství. Moje maminka Lenka Bílková koučuje už pěknou řádku let a je v tom fakt dobrá. Samozřejmě i na mě (vědomě a často možná i nevědomky) občas metodu zkoušela. A já si v pubertě říkala akorát tak něco o tom, co je to za „blbý otázky“ 🙂

Tím jak jsem dospívala a hledala směr, který mě bude bavit a kam se budu profesně ubírat, stále častěji jsem s údivem zjišťovala, že, ačkoliv jsem studovala ekonomii, tak mě to táhne spíš tímhle směrem. Lidské zdroje, rozvoj osobnosti, poradenství, koučování…..Postupně jsem i díky mamce pronikala do toho, co to obnáší. A tak jsem si na magisterském studiu vybrala vedlejší specializaci Personální management, diplomku jsem psala na téma koučování a nechala věcem volný průběh…

Řízením osudu se mi pár let na to na mateřské dovolené otevřela možnost absolvovat výcvik koučování na Vysoké škole aplikované psychologie pod vedením Mgr. Petra Růžičky. Vlastně jsem ani moc neváhala, manžel ochotně nabídl, že zajistí hlídání a bylo to.  A jak říká Petr:

„Kdo má být koučem, ten před tím neuteče“ 

Neutekla jsem tomu. Tím, že se člověk rozhodne absolvovat takový výcvik, se koučem rozhodně nestává. Nestačí se naučit otázky, přečíst teorii a zvládnout zkoušky. Člověk musí v první řadě projí vnitřní změnou, která se neděje přes noc. Musí také pochopit a osvojit si principy a podstatu celé metody. Pro mě ukončení výcviku nebylo jen dosažení nějakého „titulu“. Byla a je to pro mě především velká vnitřní transformace, uvědomění si, překonávání svých hranic a komfortních zón a přijmutí jinakosti ostatních.

Proto ty výše zmíněné smíšené pocity s ohledem na samozvané kouče, finanční a výživové poradce, kteří svoji činnost dost často nazývají koučování….přitom jednoduše lidem radí.

Já sama jsem na začátku cesty, kdy si plně uvědomuji, že mám před sebou ještě další vývoj a zdokonalování. Nemohu konkurovat ostříleným koučům, kteří koučují léta. Ale můžu přinést nový vítr a náhled na věc. A bez vás, klientů, kteří budou ochotni se svěřit do mých rukou, a pracovat na sobě, bych se nemohla dále posouvat a zlepšovat. Tak jdu s kůží na trh….


Tímto ještě jednou děkuji Petrovi za odborné vedení a supervizi, podnětné a inspirativní myšlenky a mamince Lence, že je mimo jiné mojí životní inspirací a koučkou, i když mě oficiálně nikdy nekoučovala 🙂

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů