Fenomén Homeoffice

HOMEOFFICE = Poslední dobou snad nejčastěji skloňované slovo mezi personalisty a zaměstnanci. Dobrá, možná je až za magickým slovem “benefity”.

V současné situaci na trhu, kdy kvalitních a kvalifikovaných lidí je nedostatek, firmy se přetahují o experty a snaží se lákat na to magické slovo benefity.

Jenže stejně jako spotřebitel a konzument, i kandidáti a pracovníci jsou čím dál náročnější a stravenky a 25 dní dovolené je vůbec nerozhodí, natož aby vůbec přišli na pohovor nebo dokonce odepsali na Vaši pozvánku.

Některé firmy tímto řešením reagovaly na krizi a řešili tím tak snížení nákladů za pronájem prostor a s tím spojené další náklady. Další byly korporace, ve kterých dost často figurují tzv. virtuální týmy, kdy členové týmu sedí v různých zemích, ba na různých kontinentech. Nebyla a není proto potřeba denně se scházet fyzicky v kanceláři a stačilo připojení k internetu.

Postupně s rozšiřováním tohoto fenoménu začaly i ostatní firmy poskytovat homeoffice svým zaměstnancům jako jeden z benefitů. Buď jako určitý počet dní v týdnu či měsíci, nebo jako příležitostnou možnost pracovat z domova. Poslední dobou se však začínám setkávat spíše s negativním vnímáním tohoto režimu. Firmy totiž dost často vnímají tento benefit jako nutné zlo. “Kandidáti a zaměstnanci to očekávají, protože jiné firmy to nabízí…”

Někteří představitelé managementu homeoffice totiž vnímají jako hrozbu a cestu do pekel. Často slyším argumentace, že produktivita těchto lidí se značně sníží, pokud úplně nevymizí a že tím pádem si můžeme škrtnout “x headcountů”.  Naopak si myslí, že když je člověk fyzicky přítomen v kanceláři, jeho výkon je vyšší a je také potřeba, aby se osobně setkával a bavil se svými kolegy.

Setkala jsem se také se studiemi, které tvrdí, že tzv. HO (HomeOffice) je dokonce nebezpečné, jelikož se izolujeme od společnosti a chybí nám interakce s ostatními.

Z mého pohledu je důležité uvědomit si, že pokud někdo nechce pracovat, najde si prostor pro to být neefektivní jak doma, tak i v té kanceláři. Znám naopak spoustu lidí, kterým pocit, že jsou na HO nedovolí se odpojit a pracují možná ještě více, protože předpokládají, že je někdo zkontroluje. To, že v kancelářích prostě “jsou” ještě neznamená, že vytváří hodnoty…a naopak, kdo pracovat chce, pracovat bude 🙂

Co se týče interakce s ostatními, je to otázka, jak často člověk na HO je. Ve většině firem se však nejedná o více než 1 – 2 dny v týdnu, což nepovažuji za život či dokonce společnost ohrožující. Dokonce pro některé skupiny zaměstnanců, jako jsou například IT odborníci, je styk s lidským faktorem spíš ohrožující a nevyzpytatelný, než virtuální kontakt s ostatními.

Svým zaměstnancům tak firmy mohou dát důvěru a zároveň jim tímto benefitem poskytnout nejen možnost pohodlí práce z domova, (ženy nenamalované, muži v trenkách třeba na gauči) ale také více času pro jejich rodiny či koníčky. Dojížděním denně každý stráví velkou porci života a tento čas vlastně odevzdává firmě nad rámec pracovní doby, aby pro zaměstnavatele mohl vykonávat danou činnost.

Proč tedy lidem nenabídnout homeoffice jako strategický klíč k udržení spokojených zaměstnanců, místo nutného zla?