Vnitřní výpověď…a co s ní?

Slovo výpověď je v pracovním světě tak trochu obávaným tématem…ať už ji dostanete na stůl od šéfa, nebo se ji chystáte šéfovi přinést na stůl sami…Možná jste podali vnitřní výpověď, ani o tom sami ještě nevíte. Netušíte o čem je řeč? Téhle výpovědi se bát nemusíte…jen je potřeba ji včas rozpoznat a správně na ni zareagovat.

Vnitřní výpověď je téma, o kterém se zas až tolik nemluví. S největší pravděpodobností o ní ani od šéfa nebo kolegů neuslyšíte. A přece tu je….mezi námi a dá se říct denně. Vsadím se, že i teď, když tohle čtete, máte ve svém okolí někoho, kdo je ve vnitřní výpovědi. Nebo jste to dokonce možná Vy sami?

V první řadě chci zmínit, že se to týká každého z nás. Každý se během svého produktivního pracovního života do vnitřní výpovědi dostane. Vnitřní výpověď je proces. Jednoduše řečeno, nestane se to přes noc. Není to tak, že se ráno vzbudíte a půjdete dát výpověď, z ničeho nic. Jak to teda poznáte?

Jak to vypadá?

Je to proces, kdy se odpoutáváte od své současné role. Jinými slovy chodíte do práce, ale neuděláte nic navíc a jen plníte své předepsané povinnosti. Nemáte dál pocit, že vám práce něco dává. Člověk, který je ve vnitřní výpovědi, nebo tam směřuje, ještě aktivně nehledá novou práci. Nedal ani výpověď, ani o ní zatím třeba ani neuvažuje. Začne to nenápadně tak, že vám prostě současná situace přestane vyhovovat a začnete rezignovat. Většinou této fázi předchází období, kdy se ve své práci aktivně snažíte něco změnit nebo upozornit na chyby, nefunkční řešení a nenacházíte oporu ve vedení, narážíte na procesní i lidské bariéry. Po nějaké době přijde frustrace a nechuť o něco dalšího se snažit.

Člověk v této fázi si sice plní své povinnosti, ale jen striktně v rámci své kompetence, ačkoliv to býval proaktivní a velmi výkonný pracovník. Pilně dodržuje pracovní dobu, ale ani minutu navíc. Jeho pracovní výkon klesá, s ním i motivace a celková sounáležitost s firmou. Většinou s tím souvisí i nezájem šéfů, kteří se svých lidí neptají na to, jak jsou spokojeni, co by změnili, nenaslouchají jim. Bohužel je to dané tím, že většina nadřízených se věnují problémovým zaměstnancům, ale těm, kteří “tiše” plní své povinnosti se pozornosti nedostává. A právě tito lidé jsou už jednou nohou z firmy venku.

Co s tím?

Pokud máte pocit, že se vás to týká, máte v podstatě 2 možnosti

1. Pokud máte ještě pocit, že se s tím dá ještě něco udělat, zajděte za svým nadřízeným, svoje rozpoložení mu nastiňte a otevřete diskuzi. Otevřeně mu vysvětlete, co vám vadí, konstruktivně navrhněte, jaké řešení by vám pomohlo naskočit zpět do rozjetého vlaku. Musíte však počítat i s tím, že ne každý šéf bude chtít naslouchat nebo něco měnit. Pak zbývá druhá varianta:
2. Začněte se porozhlížet po pracovním trhu a odpovězte na pár inzerátů. Určitě je rozumné s podáváním výpovědi počkat až do chvíle, než budete mít jistého něco jiného. Při hledání nové práce buďte obezřetní a dejte si pozor na to, aby se vaše očekávání pokud možno setkalo s realitou. Při pohovoru se hodně ptejte, zjišťujte, abyste se vyhnuli potenciálně stejné firemní situaci, ze které chcete odejít.

Nevyčítejte sami sobě, že jste selhali, ani to, že je firma “blbá”. Berte to jednoduše tak, že se jako člověk vyvíjíte. Pokud vaše snahy o změnu nebo zavedení inovací selhaly, je jasné, že přijde frustrace a nechuť cokoliv dalšího měnit.

Jak už jsem zmínila výše, vnitřní výpověď je proces, do kterého časem dospějeme všichni. Jednou za čas přijde čas, kdy je potřeba udělat změnu v kariéře nebo se jednoduše posunout dát. Je potřeba to vnímat jako příležitost k vašemu dalšímu rozvoji.

Tam, kde nemáte možnost se seberealizovat a práce vás nebude naplňovat nemůžete být dlouhodobě spokojeni. Spokojeni nebudete vy, a po čase ani váš šéf.

A co když jste šéf ?

Začněte se aktivně zajímat o své lidi. Nevěnujte energii jen těm problémovým, ale naslouchejte především těm “na první pohled spokojeným”. Protože to, že je ten člověk zticha zdaleka neznamená, že je spokojený. Možná právě ten zdánlivě spokojený tahoun vašeho týmu je už jednou nohou venku. Jen o tom nevíte.

Dejte svým lidem vědět, že jste připraveni jim naslouchat. Ne vždy můžete všem vyhovět, ale často stačí jen vyslechnout a konstruktivně hledat řešení situace. Můžete tak jednoduše odvrátit blížící se nebo začínající proces vnitřní výpovědi.

Lidi ve vnitřní výpovědi jsou totiž ideální cíl headhunterů. Pokud narazí na někoho, kdo sice o odchodu ještě neuvažuje, ale dochází u něj k procesu vnitřní výpovědi, může být jednoduše osloven jinou nabídkou a odchod z firmy nebude odkládat.

Zamyslete se také nad tím, zda jste najali vhodného člověka, jak probíhá výběrové řízení. Možná jste sice vybrali nejlepšího uchazeče, ale ne nejvhodnějšího. Setkává se jeho očekávání s realitou? A znáte vůbec jeho očekávání? Příčinou vnitřní výpovědi může být i nějaká radikální změna ať už v životě zaměstnance, nebo ve firmě. Pokud s nimi nebudete mluvit, nebudete to vědět, tím pádem ani moct adekvátně reagovat.

A poslední důležitá věc – jako šéf musíte umět nechat lidi jít. V některých rozvinutých případech je lepší se rozloučit pro dobro obou stran. Lidi ve vnitřní výpovědi se snadno můžou stát tzv. traviči studní. Poukazují na nedostatky a chyby, můžou negativně ovlivnit výkon ostatních kolegů a případně u nich zasít semínko pochybností.